Kam v Paříži (nejen) za revolucionáři?

„Já jsem jednoznačně pro monarchii,“ sdělí mi postarší pán a zamává mi před nosem prstenem s královskou lilií. „Svého času jsme se takhle scházeli vždycky dvakrát do roka, na výročí popravy Ludvíka XVI. a pak i Marie Antoinetty, měli jsme jednu kavárnu, kde byly jejich portréty – a držívali jsme tam smutek.“

Sama sice jednoznačně fandím republice, ale jsem ráda, že potkávám někoho, kdo se zajímá o stejné období. Na dotaz, kde se ona kavárna nachází, se bohužel dozvím, že už je zavřená. No nic, třeba si najdou novou. Každopádně pokud byste na podobné milé blázny rádi narazili taky, nebo pokud vás zkrátka jen zajímá Velká francouzská revoluce, mám pro vás tipy na několik míst v Paříži, která rozhodně nesmíte vynechat.

Panthéon

Pokud se vám nechce truchlit s royalisty, truchlete s jakobíny! Jak? Vydejte se 28. července, v den výročí popravy Maximiliena Robespierra, do pařížského Panthéonu v Latinské čtvrti. Já to udělala poprvé v roce 2011 a narazila tam na spolek s názvem Amis de Robespierre, neboli Robespierrovi přátelé.

Jestli jste si právě představili partu šílenců, co ve volném čase vylepšují gilotinu a sní o sekání hlav, jste vedle. Robespierrovi přátelé nekoušou a vaše hlava je s nimi zcela v bezpečí. Rádi vám vysvětlí, že Robespierre přišel ke své špatné pověsti z velké části jako slepý k houslím – a ráda vám to vysvětlím i já v některém dalším článku.

Navíc jsou to milí lidé, většinou postarší Francouzi – a pokud mezi ně vpadne mladší cizinec, zaručeně je to nadchne.

A tak se brzy ocitnu s kytkou v ruce s tím, že ji mám položit Maxovi k nohám. Neváhám a pustím se do toho. Následně skončím se dvěma dámami v kavárně, povídáme si o dějinách Revoluce a o tom, proč bylo dnešní setkání zrovna v Panthéonu. Socha na obrázku výše je totiž jediná, slovy jediná socha Robespierra ve vnitřní Paříži.

Robespierre jako součást sousoší Národní Konvent. S kytkou.

A co tu vlastně dělá? Totiž, Panthéon, původně postavený v druhé polovině 18. století jako kostel patronky Paříže svaté Jenovéfy, se za Revoluce stal něčím jako V.I.P. pohřebištěm velkých osobností. Pro představu si ho můžete přirovnat třeba k vyšehradskému Slavínu.

Má to znamenat, že tady leží právě Robespierre? Ne, ani omylem. Ostatně, kde Robespierre opravdu leží, nikdo neví – a asi ani nezjistí. Hledat kosti někoho, na koho nasypali nehašené vápno, je tak trochu problém.

V Panthéonu najdeme ovšem spoustu jiných kostí. Třeba filozofů Voltaira a Rousseaua. A pozor, kosti stále přibývají, do Panthéonu jsou vybrané osobnosti pohřbívány i dnes.

Tedy… ony ty kosti i ubývají. Pár lidí bylo i vyhozeno. Představte si například následující situaci: jste revoluční poslanec, všichni vás milují (mimo zaryté royalisty, že), prostě celebrita první velikosti… a pak v plné slávě umřete. Následuje krásný pohřeb přímo do Panthéonu. Jenže pak jako na potvoru vyplavou dokumenty, které dokazují, že jste to hrál na obě strany. Tj. nespolupracoval jste jen s revolucionáři, ale i s králem. A vy… letíte ven. Sbohem, Panthéone. Pokud se jmenujete Honoré Gabriel Riquetti de Mirabeau.

Nebo jiná verze: jste revoluční poslanec, všichni radikálové vás milují (ti méně radikální mají trochu problém s vašimi výkřiky typu „Chci sto tisíc hlav!“), jenže mezi těmi, co vás nemilují, se najde jedna dosti rázná ženská jménem Charlotte Corday a zapíchne vás… doma ve vaně. Historie se opakuje, opět krásný pohřeb do Panthéonu, jenže pak se změní politická situace, být radikální přestane být in a vy… jo, už asi tušíte, jak to s Jean-Paulem Maratem dopadlo. Taky vyhazov.

Pokud vás zajímají praktické informace o Panthéonu, najdete je tady. A pokud chcete vědět něco o zmiňovaných robespierristech, mrkněte sem.

Café Procope

Co dělali revolucionáři ve svém volném čase? Spoustu věcí, samozřejmě… a mimo jiné chodili na kávu. Oblíbených kaváren měli několik, my se dnes ale vydáme do jedné, která se k jejich tradici dodnes hrdě hlásí – do Café Procope kousek od Odéonu. Mimochodem, jedná se o nejstarší kavárnu v Paříži. Pokud toužíte po revolučním interiéru a nevadí vám nerevoluční ceny, je tohle místo pro vás. A pokud vám nerevoluční ceny vadí, vyplatí se alespoň nakouknout, vyhánět vás nikdo nebude, na turisty jsou tu zvyklí.

My přicházíme zezadu, vchodem z malebné uličky Cour du Commerce Saint-André. A hned nás uvídá Robespierrův portrét. Ano, tušíte správně, chodil sem na kafe.

Výloha s portréty revolucionářů. Robespierre je ten vlevo.

Vejít dovnitř je jako vrátit se zpět do 18. století – na zdech najdeme stylovou revoluční výzdobu, a to včetně textu Deklarace práv člověka a občana, dobových bankovek (asignátů) – nebo dokumentu s posledním Robespierrovým podpisem. A vůbec nejvíc mi vyrazí dech toalety, kde se místo tradičního „dámy“ a „pánové“ skví nápis „občané“ a „občanky“. To bylo předtím, než jsem navštívila domácnost jednoho svého francouzského kamaráda, který má na záchodě… zrcadlo s Robespierrovým portrétem!

I revolucionáři si musí někdy odskočit aneb občanský záchod.

Mimochodem, Le Procope má i stránky v češtině.

Muzeum Carnavalet

Právě tady jsem potkala pána z úvodu, dělal tu hlídače. Jiný zdejší zaměstnanec, pro změnu jakobín a profesionální historik, mi zase tvrdil, že právě toto muzeum se může pochlubit největší sbírkou s tematikou Velké francouzské revoluce na světě. Neověřovala jsem, jestli je to pravda, ale jedno je jisté – tohle muzeum je splněný jakobínský sen!

Vy si na něj ovšem budete muset ještě chvíli počkat – až do konce tohoto roku je zavřené kvůli rekonstrukci. Zatím si alespoň užijte malou ochutnávku. Mimochodem, Carnavalet je oficiálně Muzeum historie Paříže, Revoluci je věnované pouze druhé patro. Pouze? I tak je výživné.

Chcete vidět portréty poslanců Ústavodárného shromáždění a KonventuModely Bastily? Původní výtisky Deklarace práv člověka a občanaRepublikánskou ústavu z roku 1793, která visela v Konventu? Nebo revoluční porcelán s hesly jako svoboda, rovnost, bratrstvíštěstí republiky nebo starší zákon a král? A co takhle Robespierrova aktovka? Obrazy revolučních slavností? Původní kokardy? Malá gilotinka pro děti (ne, nedělám si legraci!)? Royalisté mohou zaplakat u rekonstrukce pokoje Ludvíka XVI., kde pobýval během svého věznění. Nicméně nadšení budou zaručeně všichni! A to se spousta dalších pokladů ještě skrývá v depozitáři!

Občan Ludvík XVI. a občanka Marie Antoinetta. Moc to nepomohlo, ani ne do roky byli oba o hlavu kratší.

A teď už ta slíbená dětská gilotinka. Na hraní, ne na sekání dětských hlaviček, to francouzští revolucionáři naštěstí neměli ve zvyku. Přijde vám to zvrácené? Možná že je. Když si ale uvědomíte, kolik času tráví dnešní děti u videoher, kde masakrují lidi jak na běžícím pásu, možná celá věc dostane trochu jiný rozměr.

A na samý závěr ještě hodinky ve tvaru revolucionářské frygické čapky. „Jo, ty s tou tvojí frigidní čapkou,“ popichoval mě kdysi na gymplu spolužák. Tak aby bylo jasno, tahle čapka nemá s vašim sexuálním apetitem nic společného, podobnou dostávali ve starém Římě osvobození otroci – a právě proto si ji za své poznávací znamení zvolili francouzští revolucionáři.

Mimochodem, zde se můžete podívat na oficiální stránky muzea.  Doporučuji je sledovat a vzývat Nejvyšší bytost, aby Francouzi dodrželi termín a Carnavalet se opravu od příštího roku otevřel.

Pro zatím vám přeju zdar a bratrství (pro nezasvěcené, jedná se o francouzský revoluční pozdrav) a brzy na viděnou na dalším výletě!

Julie Křivánková
Julie pro přátele, Alena pro úřady - a pro čtenáře především... Historička na cestách, bláznivě zamilovaná do Francie a Itálie. Ukazuju všem zvídavým lidem, že dějiny nejsou telefonní seznam událostí a letopočtů, ale nevyčerpatelný zdroj inspirace, zábavy a poznání. Píšu o historii, která dokáže být fascinující – bez překrucování a zároveň s lehkostí. Více o mně si můžete přečíst tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.