Tři renesanční způsoby, jak zacházet s obrazy

…vymyšlené a testované ve Florencii – na obrazech i na lidech. Aneb tentokrát o tom, jak se za renesance přistupovalo k umění. Varování: článek obsahuje nadkritické množství nadsázky a humoru. Pokud máte pocit, že umění je seriózní záležitost, ze které by si nikdo neměl dělat legraci, utečte z tohoto webu raději dřív, než později. Pokud ovšem máte smysl pro humor – jako někteří z pánů, se kterými se v článku potkáme – čtěte směle dál!

metoda Leonardo da Vinci

Nejprve si obraz prohlédněte a ujistěte se, že jste ho nemalovali vy. Pokud ano, zvažte, zda byste ho neměli dodělat. (Ne, asi ne, máte přece rozpracovaný ten návrh nového hudebního nástroje, zároveň vymýšlíte létací stroj a taky na vás čeká jedna čerstvá mrtvola, kterou se chystáte pitvat, protože anatomie je zkrátka tak vzrušující!) Pokud je tím obrazem náhodou Mona Lisa, zkuste trochu vylepšit její úsměv. Jo, vím, že už jste to dělali čert ví kolikrát, ale… něco mi říká, že na tuhle holku se jednou bude stát fronta.

Naše doporučení: Tuhle metodu důrazně nedoporučuju. Pokud se vloupáte do Louvru a přiblížíte se k Moně Lise s mokrým štětcem, hrozí vám zatraceně velký malér!

Realita: Výše uvedené jsem si nevycucala z prstu, Leonardo byl nedokončováním děl přímo proslulý. No a co? Když už něco dotáhl do konce, byla to obyčejně vážně pecka. Vzpomeňte si na to, až zas jednou budete chtít tlouct hlavou do zdi kvůli nedotaženým projektům.

Bonus: kde potkáte Leonarda ve Florencii?

  • Leonardo má ve městě, kde začal svou kariéru, vlastní muzeum. Seznámíte se v něm se spoustou jeho vynálezů – a to kreativním způsobem, který ocení i děti. Oficiální web najdete tady.
  • Galerie Ufizzi: tady má Leonardo svou vlastní místnost, najdete v ní hlavně jeho obrazy s náboženskou tématikou. Jen pozor, doporučuju rezervovat vstup předem, jinak vás čeká fronta, kterou si nejspíš neumíte představit ani v těch nejdivočejších snech. Sama jsem v ní stála 3 hodiny – a o půl roku později mi má tehdejší ruská spolubydlící tvrdila, že tam  strávila „four fucking hours!“ Ne, to nechcete… Jinak odkaz na Leonardův sál je tady.

Leonardovo Klanění tří králů, které můžete vidět v Uffizi. Mám ho odtud.

metoda Lorenzo de’Medici

Obraz si prohlédněte. Pokud je dobrý, patrně jste ho objednávali vy – nebo jste přinejmenším nějak inspirovali jeho vznik. (Upřímně, to je o dost levnější a hodí se to, když vám krachuje banka…) Každopádně bez ohledu na vaši finanční situaci pozvěte autora na večeři. Pokud je s ním legrace a pokud je jeho dílo fakt dobré, zvažte, jestli si ho nenastěhujete k sobě domů. Nezapomeňte, že večeře s umělci jsou vždycky o hodně zábavnější, než večeře s manželkou.

Naše doporučení: Pokud se rozhodnete zařídit dle Lorenzovy rady, radši to se svou manželkou zkonzultujte předem. Ty dnešní mají vzhledem k emancipaci o dost větší práva a mohlo by je naštvat, kdyby zjistily, že se jim v obýváku na gauči vyvaluje nějaký umělec a navíc jim plundruje ledničku. Protože palác k dispozici asi nemáte, nebo ano?

Realita: Ani tentokrát jsem si nevymýšlela, Lorenzo opravdu spíš umělcům dohazoval zakázky a poskytoval jim podnětné prostředí pro tvorbu. Sám si objednal méně než jeho předci, protože měl finanční potíže. Co se týče umělců u něj doma, víme, že v Medicejském paláci bydlel nějaký čas mladý Michelangelo Buonarotti – a patrně nebyl jediný.

Na večeře jich tam pak chodila spousta. Jo a s Lorenzovou manželkou patrně opravdu moc zábava nebyla, byla to římská šlechtična, jejíž vzdělání nedosahovalo florentských standardů.

Bonus: kde potkáte Lorenza ve Florencii?

  • Tři typy pro vás mám v mém starším článku Jak vypadal Lorenzo Nádherný.
  • A dnes jeden nový – na Lorenzovu sochu narazíte v galerii slavných osobností na nádvoří před Uffizi, vlevo na kraji hned vedle jeho dědy Cosima. Jde ale o posmrtný portrét.

metoda Girolamo Savonarola

Obraz si prohlédněte. Ujistěte se, že na něm není nahá žena. Nebo nedostatečně oblečená žena. Nebo jakákoli žena, která nemá jeptiškovský hábit, nebo se nedej Bože usmívá. Pokud obraz podobnou nemravnost obsahuje, okamžitě ho hezky podpalte. A ne aby vás napadlo si u toho ohýnku zpívat cokoli mimo náboženských písní! Já a moje mravností policie vás vidíme a garantujeme vám, že v takovém případě do roka a do dne umřete a přijdete rovnou do pekla!

Jo a jestli se mi smějete, zaručeně do toho pekla přijdete taky! Nebo jestli se vůbec smějete. Pro lidi, kteří se smějí, je v pekla extra velký kotel, pod který přikládá sám Lucifer – a můžete mi věřit, že ten to nefláká! Bůh mi to ukázal. Jako fakt. A nepochybujte o mně, to je taky hřích!

Naše doporučení: Rozhodnete-li se zařídit dle doporučení bratra Girolama, řiďte se prosím zásadami protipožární ochrany a mějte po ruce hasicí přístroj.

Realita: Ani tentokrát jsem si nevymýšlela – bohužel, chce se dodat. Girolamo Savonarola byl fanatický dominikán, který se po vyhnání Medicejských roku 1494 chopil ve Florencii moci a pokusil se ji přeměnit v ráj na zemi – který ovšem v praxi mnohem víc připomínal peklo. Girolamo se snažil o mravní obrodu církve. To byl fajn nápad, zvlášť za situace, kdy na papežském stolci seděl nechvalně proslulý vrah a děvkař kardinál Borgia.

Jenže Girolamo se také snažil o likvidaci renesanční volnomyšlenkářské a uměnímilovné kultury, která Florencii v předchozích letech tak proslavila. To už tak fajn nebylo. Děsivou proslulost si získaly jeho „Ohňostroje marnosti“, hranice, na nichž hořelo vše, co Girolamovi přišlo nemravné. Dámskými parfémy počínaje – a obrazy a knihami konče.

Sečteno a podtrženo, skutečnost, že roku 1498 shořela na náměstí pro změnu mrtvola samotného Girolama, lze považovat za štěstí pro světovou kulturu i pro Florencii.

Bonus: kde potkáte Girolama ve Florencii?

Věřím, že zrovna Girolama fakt potkat nechcete, ale kdyby náhodou…

  • Zajděte na Piazza della Signoria, tam je v dlažbě pamětní deska připomínající místo, kde spálili Girolamovu mrtvolu. Nebojte, předtím ho oběsili.

  • Nebo se stavte ve Florencii na Piazza Savonarola. Jo, ten prevít má náměstí. Jo a na něm svoji sochu. A jo, jsem promedicejská a zaujatá a fakt ho nemám ráda, kdyby něco…

Prozatím arrivederci, milí občané! Malujte, setkávejte se s kreativními lidmi – a zdrhejte před kýmkoli, koho by napadlo pálit obrazy nebo knihy. Protože fanatismus škodí vám i lidem ve vašem okolí.

Julie Křivánková
Julie pro přátele, Alena pro úřady - a pro čtenáře především... Historička na cestách, bláznivě zamilovaná do Francie a Itálie. Ukazuju všem zvídavým lidem, že dějiny nejsou telefonní seznam událostí a letopočtů, ale nevyčerpatelný zdroj inspirace, zábavy a poznání. Píšu o historii, která dokáže být fascinující – bez překrucování a zároveň s lehkostí. Více o mně si můžete přečíst tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.